ADVENT 2020

Když se kolem pastýřů opět rozhostila noční tma, nemeškali a rozběhli se hledat tu stáj, o které jim řekl anděl. V jesličkách opravdu nalezli novorozené děťátko. Protože věděli, že je to Syn Boží, poklonili se mu a pak Marii a Josefovi pověděli vše, co jim řekl anděl. Poté se vydali do ulic a po celém Betlémě rozhlašovali o té veliké...

Na pastvinách v okolí Betléma odpočívali u ohně pastýři a hlídali svá stáda ovcí. Najednou se kolem nich vše rozzářilo a před nimi se objevil anděl. Velmi se polekali, ale anděl jim hned řekl: "Nebojte se! Mám pro vás, i pro všechny lidi, radostnou zprávu. Dnes v noci se ve stáji u Betléma narodil Boží Syn! V tu chvíli...

Netrvalo dlouho a Marii nastala chvíle, kterou každým dnem očekávala - porodila miminko a s Josefem mu dali jméno Ježíš - tak jak jí to v Nazaretě řekl anděl Gabriel. Maria děťátko zabalila do plínek a Josef mu připravil postýlku v jeslích vystlaných měkkým senem.

V době, kdy Maria s Josefem očekávali narození miminka, vydal tehdejší císař Augustus příkaz, aby se v celé říši provedlo sčítání lidí. Každý se musel vydat do města, ze kterého pocházela jeho rodina. A tak Josef s Marií opustili Nazaret a vydali se na náročnou cestu do města Betléma. Když po dlouhém a únavném putování dorazili za brány Betléma,...

Čtvrtá, poslední svíčka, je nazývána "andělská" a představuje mír a pokoj.

"Propánakrále, vždyť je to Vítek," spráskl ruce starý ovčák. "Kde se tu bereš, chlapče," zeptal se, ale Vítek neodpovídal. Ovčák ze sebe honem shodil kožich a Vítka do něj zabalil. Liška běžela první a ocasem zametala sníh z cesty, za ní supěl ovčák s Vítkem v náručí. Celý se zpotil i bez kožichu, ale za chvíli už byli v...

Vítek dlouho bloudil lesem. Byl už strašně unavený as tak si sedl na bobek pod strom. Za chvilku usnul a zdálo se mu, že mu někdo zahřívá uši a ruce. Nebyl to žádný sen, ale Vítka objevila velká červená liška. Podivila se, kde se v hlubokém lese tenhle malý človíček bere, ale věděla z vlastní zkušeností, že děti provádějí...

Zlatá hvězda skutečně svítila Vítkovi na cestu. Přešel dva kopce a chystal se zdolat i třetí, nejvyšší. Cesta byla zavátá sněhem a tak se Vítkovi nešlo tak snadno jako předtím. Šel pomaleji a proto mu začala být zima. Zapadal po kolena do závějí a vzpomínal na maminku s tatínkem, jak je obelhal. Teď už se všichni jistě sešli na náměstíčku,...

Kde je Betlém? Je to daleko? Kdy už tam konečně půjdeme? Vítek má spoustu otázek. Marně mu tatínek vysvětluje, že už brzy, až se všichni přichystají. Vítek je netrpělivý. Nemůže tak dlouho čekat. Nechce jít s ostatními, se zástupy sousedů, v hloučku malých dětí. Když půjde sám, půjde rychleji a uvidí vše první. "Ještě nemáš ani přichystaný dárek,"...

Kocour vypil jitrocelový grog a hned přestal kýchat. S myškami si už říkal křestními jmény a ony mu suchým senem vysušily kožich. On si mezitím vzpomněl, jak to s ním všechno bylo a vyprávěl myškám o cestě do Betléma. "Jejda, pane kocour, to už není daleko. Jenom z kopce dolů a asi tak pět set padesát myších skoků," odhadovala...