Třináctý den

                           O přejedeném kocourovi 

Páníček Ferda nesl s paní Jelínkovou vánočku, a na něj, věrného kocoura, úplně zapomněl. A vlastně, vůbec se mu nechtělo jít s nimi takovou dálku. Měl hlad a zábly ho tlapky. Nejraději by někam zalezl do tepla, ale před tím by se ještě pořádně najedl. Zasnil se a zdálo se mu, že cítí vůni klobásek a jitrniček. Ta vůně neodcházela, ale sílila a kocour si pro sebe řekl, že to není možné a rozhlédl se kolem sebe. Kousek od něj právě sundával ze zad nůši pan řezník Matlášek. Postavil ji na zem a poodešel k ostatním sousedům. Kocour napřed třikrát polkl a pak už to nevydržel. Skokem byl v nůši, schovaný pod utěrkou. Ládoval se jelítky a klobáskami tak dlouho, až se nemohl hýbat. Už bych toho měl nechat, pomyslel si, ale chtěl sníst ještě jednu - prý už opravdu poslední - jitrničku. Nůše byla stejně ještě pořád plná lahůdek, ani moc neubylo. A tak se kocour znovu zakousl do jitrnice
                                                                                                                           .                                                                                          ŘEZNÍK MATLÁŠEK

                              TATO PŘÁNÍ MOHOU NĚKOHO POTĚŠIT, POVZBUDIT....

                                                  TAKÉ UŽ SE TĚŠÍŠ NA VÁNOCE ?